Řeknu vám, že jako malá holka jsem se hodně bála motorek. Vůbec nevím proč. Rodiče prý také přemýšleli, proč já se zrovna bojím motorek, když u nás doma všichni mají motorku, tedy kromě žen. Maminka motorku nikdy nechtěla, protože ona se motorek bála a prý také to vůbec nedokázala vysvětlit. Takže moje maminka si myslela, že prý je to dědičné. Jenomže podle mého názoru tohle je blbost i ona si to myslela. Akorát jenom nevěděla, z čeho já můžu mít strach a proč se bojím na motorce, když jsem v životě na ní nejela? Ale otec říkal, že to je prý možná kvůli tomu, že motorka dělá strašný rachot a že jako dítě jsem se prý budila, když on třeba kolikrát startoval u nás před barákem.

Jezdíte také na motorce?

No, možná je to pravda. Ale i když tohle vůbec nevylučuji, tak se mi to zdá takové divné až prapodivné, že bych se bála až takhle z toho, že jsem byla dítě. To se mi nezdá. Hele, jednoznačně jsem si řekla, že když se bojím motorek, že jednoznačně se do toho vůbec nebudu nutit, že i když máme všichni doma motorky, kromě tedy maminky a mě, že já se do toho nebudu nutit, protože mnoho lidí se mě stále dokola ptá, proč i já nemám u motorku. Já si myslím, že snad je úplně jedno, jestli nemám motorku anebo mám.

Někdo se hluku motorky bojí.

To je přeci moje věc. Jenomže všichni okolo vidí, že u nás v rodině mají všichni motorku, a tak se diví, proč já jediná s maminkou nemáme motorku také. Co je na tom tak divného? Přeci to není moje povinnost. Stačí, že jí má bratr, také moje starší sestra a také můj otec a strejda i prastrejda a všichni jezdí na různé motorkářské srazy, protože je to baví, a protože mě a maminku to nebaví a máme z toho strach, tak je logické, že tam jezdit absolutně nebudeme. Možná někdy jako spolujezdec. Ale nikdy neříkám nikdy. Třeba jednoho dne se přestanu bát motorek a někdy opravdu usednu také za řídítka nějakého pěkného kvalitního motocyklu. 

Motorka a motokára
Autem do práce